Stodesetiletá cesta odborného školství v Hronově

Z archivních záznamů se dozvídáme, že již od roku 1885 se staral Živnostenský spolek v Hronově o zřízení pokračovací školy pro učně. Stalo se tak 1. 12. 1893 a zápis zájemců byl stanoven na 3. - 5. prosince 1893. Přihlásili se 82 žáci, začalo se vyučovat ve škole pod kostelem (nynější budova městské knihovny). V této pokračovací škole byly zastoupeny obory : zámečníci, kováři, holiči, pekaři, obuvníci, krejčí, praktikanti z obchodů, truhláři, tkalci, přisukovači, kominíci, barvíři, malíři pokojů, zedníci ...

V letech 1930 - 1932 probíhala v Čapkově ulici výstavba nové školy pro výuku učňovské mládeže. Slavnostní otevření budovy Živnostenské školy pokračovací se uskutečnilo 18. 9. 1932. Od téhož roku do roku 1948 se ve školní budově střídaly nejrůznější učební obory. Zároveň v roce 1948 přichází v platnost Nový školský zákon o jednotném školství. Všechny školy učňovského typu byly přejmenovány na Základní odborné školy (ZOŠ). Organizačně a pedagogicky byly řízeny KNV v Hradci Králové.

Od 1. 9. 1948 se v ZOŠ v Hronově připravovaly tyto profese : pekaři, cukráři, řezníci a uzenáři, prodavači a dvě třídy kovo oborů pro TOS Hronov. Řezníci jezdili pravidelně na odborný výcvik do řeznické výrobny a na jatky do Police nad Metují a do Vamberka. Pekaři a cukráři měli odborný výcvik v ZOŠ. Pro potřeby výuky v areálu školy byla postavena parní dvouetážová pec.

Nástup oborů gastronomie

Dne 1. 9. 1949 přišli do ZOŠ první učni oboru kuchař a číšník. Byli to chlapci a děvčata z celého Východočeského kraje.

Od 1. 1. 1957 došlo k převedení ZOŠ pod ÚSSD v Praze. Nově se tedy ZOŠ přejmenovala na DUŠ t. j. Družstevní učňovskou školu. Byla to tedy p r v n í a j e d i n á škola, kterou družstevníci v rámci celé republiky vlastnili. Učňové byli tudíž ze všech koutů republiky. Možnost návštěvy rodičů se jim naskýtala jednou za měsíc, z bližších míst jednou za čtrnáct dní. Největším problémem pro DUŠ se stalo ubytování. Bylo nezbytné zajistit pro žáky pronájem sítě internátního bydlení, jelikož DUŠ nevlastnila ani jeden solidně vybavený internátní domov. Jako inventář sloužily staré vyřazené postele z nemocnic, kasáren, zrušených turistických nocleháren. Shánělo se a kupovalo za odpisové ceny po celé oblasti.

Žáci bydleli v nejrozličnějších objektech : hotel Radnice, Srub u hřbitova, hotel Dobrá nálada v Malé Čermné, restaurace Na Dobeníně ve Václavicích, internát Horní Dřevíč, letní tábor ve Vysoké Srbské, hotel Koruna v Teplicích nad Metují a další.

Obdivuhodná byla v těchto podmínkách skromnost, pracovitost a v neposlední řadě samotná kázeň žáků. Chlapci a děvčata si sami uklízeli, vykonávali potřebné údržbářské práce inventárního zařízení.

Byly to právě pohostinské obory, jejichž zásluhou se život školy podstatně zkulturnil. Blahodárně ovlivňovaly společenský život žáků, úroveň jejich stravování, chování a vystupování. Škola postupně získávala dobrou pověst u rodičů, veřejnosti. Stávala se známou a uznávanou jak v odborných kruzích, tak u školských orgánů, ale i pražského centra. Pro svůj příznivý ohlas hostila množství zahraničních delegací z Anglie, Itálie, Číny, Sovětského svazu, dokonce i z Afriky (fotodokumentace ve školní kronice).

Od roku 1957 se střídali zřizovatelé učňovských zařízení, tudíž i samotné názvy školy. V roce 1982 škola přešla k názvu Střední odborné učiliště (SOU).

Toto bylo alespoň stručné ohlédnutí za minulostí současného Středního odborného učiliště a Střední odborné školy SČMSD.

A čím žije škola dnes ?

Vedle problémů, které nikdy nekončí, i radostmi. Nevybavuje učně pouze znalostmi řemesla, ale rovněž studentům poskytuje úplné středoškolské vzdělání v oblasti hotelnictví, turismu, marketingu, vyučencům dává možnost nástavbového studia.

Od roku 1987 žáci bydlí v krásném DOMOVĚ MLÁDEŽE Na Chocholouši. Tamější kapacita lůžek je 234. Objekt nepostrádá komfortní vybavení jako jsou televizory, videa, lednice, posilovna, klubovna, knihovna, hřiště. Chod DM zajišťují vychovatelé, správce, vrátní, uklízečky.

Ve třídách již nesedí žáci v teplákové uniformě, jak tomu bývalo v 50. letech, ale dospívající mladí muži mají kromě společenských kalhot a košile jako nezbytný doplněk kravatu, dívky slušivé oblečení kostýmkového typu s halenkou.

Vybavení školních provozoven a učeben soustavně zvyšuje svůj standard. Snažíme se, aby škola vypravovala do samostatného života budoucí odborníky hotelových provozů, cestovních kanceláří, restaurací, cukráren, prodejen, nejrozmanitějších oblastí podnikání. Abychom měli stejně hezký pocit hrdosti, jako když jsme při loňském exkurzním zájezdu navštívili švýcarský Luzern a v tamějším Evropském kongresovém centru nás ve funkci vedoucí restauračního provozu přivítala naše bývalá absolventka Lída Večeřová.

Nejenže s hosty komunikovala plynnou němčinou, ale uměla svoji dikci zpestřit místním dialektem. Za vydělané peníze je od podzimu 2002 studentkou "speciální větve hotelového provozu pro zahraniční studenty" v prestižní škole v anglickém Blackpoolu. A ještě jedna zajímavost. Ubytování jí poskytuje lady Milena Bains, původem Češka, provdaná za anglického architekta. Jedna z 669, kterou těsně před 2. světovou válkou zachránil před nacisty sir Nicholas Winton.

Výčet alespoň některých úspěšných absolventů:

Martin Slezák z Náchoda - několikanásobný juniorský mistr ČR v oboru kuchař (nyní pracuje v SRN).
Pavlína Kusá - manager oddělení rezervací hotelu HILTON v Praze.
Alena Smejtková - studentka Vysoké školy managementu v Římě.
Marek Fichtner - šéfkuchař na zámořské americké výletní lodi pro 2500 turistů.
Ladislav Marek - v roce 2002 ukončil Vysokou hotelovou školu ve Švýcarsku.
Radka Ryglová - studentka 4. ročníku Vysoké školy hotelové v Praze (loni na půlroční stáži v Austrálii).

Není třeba uvádět, že aby tito mladí lidé v opravdovém životě úspěšně obstáli, musí jim být vlastní zájem, píle a vytrvalost. Velkým pomocníkem jim jsou z a h r a n i č n í p r a x e , které jim škola během studia zajišťuje, a to zejména v Anglii a Německu.

Abychom nezůstali jen u absolventů studia. Stejnou měrou nás potěší a je srdeční záležitostí, když v zapadlé vísce na Šumavě nás osloví svérázná paní hospodská : "Vy se na mě nepamatujete ? Já jsem se u vás v Hronově učila na kuchařku !"

Takže jsme hrdi na všechny ty naše učně a studenty, kteří svou poctivou snahou míří k horizontu, jenž je vyzývá ke zdolání.

Školy jsou odjakživa známkou vzdělanosti a k u l t u r n o s t i města. Těší nás, že Střední odborné učiliště a Střední odborná škola SČMSD se na této skutečnosti podílejí a chtějí i nadále v této tradici pokračovat.

Jana Klimešová

Ukázka historického výučního listu